Poučení z krizového vývoje (pandemie COVID-19) – co zlepšit „pro příště“

Březen 2020 se zapíše do historie – prakticky celý svět obestřela pandemie. Je třeba se ale dívat dál (aby se z toho člověk nezbláznil) … co změnit, vylepšit, udělat / dělat jinak, aby svět byl později „lepší“.

Udělal jsem si takový soupis nápadů a myšlenek, které mi v poslední době proudí hlavou, a je to tak vlastně terapie proti trudnomyslnosti. A přijde mi škoda je zapomenout – tak proč si je nepoznamenat.

Klidně se se mnou podělte o nějaké další myšlenky, které mě nenapadly. Nebo i diskutujme o těch mých. Pojďme se z toho hlavně nezbláznit.


Elektronizace

Díky nařízenému omezení sociálního kontaktu lidí a často i karanténě si mnoho lidí uvědomilo, jak je pro nás důležitý Internet a připojení k němu. Spousta věcí funguje dobře, ale stále je plno oblastí, které je třeba posunout dál.

  • Připojení. Samotné připojení k internetu (vysokorychlostní; ideálně kabelem/vláknem) není pro mnoho oblastí ČR dořešenou záležitostí. Smutnou skutečností je, že peníze na podobné projekty byly často přesměrovány na něco jiného. Vítejte v 21. století – přípojka k Internetu je ve stejném postavení jako elektrická a vodovodní přípojka, pokud jde o důležitost!
  • Komunikace s úřady/firmami. Díky bezplatným Datovým schránkám (které jsou s námi od roku 2009) není problém komunikovat se „státem“ (FÚ, ČSSZ, obce, …), i když musíte sedět doma. Stále je ale mnoho úkonů, ke kterým je třeba vaše přítomnost – někdy zbytečná. Dalším problém je, pokud potřebujete komunikovat s nějakým „podnikem“ (banka, pojišťovna, …), která vyžaduje ověření vaši identity – klasicky pomocí občanky na pobočce apod. Podniky si totiž mohou zvolit, že jim nemůže (jako občan) zaslat datovou zprávu, ač by tato věc vyřešila to požadované ověření identity! Takže nakonec zpět do 19. století a na pobočku!
  • Bezhotovostní platby. Bankovky a mince nemají příliš velký potenciál k přenosu nákazy mezi lidmi, ale i tak by bylo fajn, kdyby VŠUDE byla možnost platit bezhotovostně (a ideálně i bezkontaktně + platebními aplikacemi). I dnes není problém, aby i „stánkář s párky v rohlíku“ měl terminál na platbu kartou. Banky by se měly zamyslet (a i stát případně), jak velký poplatek účtují – a zdali tento nebrzdí rozvoj.

Školství

Školství samotné čelí mnoha novým výzvám – často bohužel díky tomu, že v elektronizaci zaspalo. Ta není postavena na tom, že máte ve třídě místo tabule s křídami plátno s projektorem, nebo schopnosti poslat email.

  • Distanční studium. Při pandemii žáci a studenti sedí doma – což by v ideálním (dostatečně elektronizovaném) školství měl být jen minimální hendikep. Díky internetu není problém mít i celou třídu pohromadě (jen každý prostě sedí někde jinde). Učitelé (a samotný způsob výuky) na to musejí být připraveni – není to užitečné jen pro případ pandemie, ale i pro ty běžné situace, kdy musí nějaké žák sedět týdny doma (např. s nějakou chorobou, zlomeninou,…) a je odstřižený od výuky – od zapojení do kolektivu. Chřipkové prázdniny jsou další „běžný“ případ, který by nás už nemusel omezovat.
    POZN.: bavíme se o distančním studiudomácí vzdělávání / individuální vzdělávání je něco jiného.
  • Dostupná technika a připojení. I dnes jsou mezi námi žáci a studenti, kteří nemají k dispozici počítač/notebook (pracovní zařízení – tablet či smartphone beru spíš jako zařízení pro konzumaci obsahu a pro zábavu) a nebo připojení k internetu. Velmi dobře si umím představit formu sociální podpory, kdy takto znevýhodněné dítě dostane od školy k dispozici notebook a je mu i placeno připojení. Cenově jde dnes o velmi levnou záležitost. Podobná iniciativa (One Laptop per Child) vznikla v minulosti (2005) i ve světě, ale tehdy to s cenou notebooku vypadalo úplně jinak a šlo primárně o to zajistit levný notebook. Dnes je to s cenou zařízení úplně jinak!
    • Tato podpora ale musí vycházet přímo ze škol (jistá forma sociálního stipendia), aby věděla o jakého žáka jde (aby ho a jeho situaci znala). A toto stipendium musí být podmíněno dobrou docházkou. Umím si představit, že získání přístupu k internetu může i sekundárně pomoci celé rodině, která je patrně celá znevýhodněna – vlastně by se ji „vyplatilo“, že jejich dítě bude řádně chodit do školy.

Ochranné pomůcky

Rukavice, roušky, ochranné štíty, … ochranné pomůcky (a hlavně jejich nedostatek) se staly snad tou nejdiskutovanější věcí, hned viru COVID-19 samotném. Poučme se z toho.

  • Roušky. Velmi skloňovaná záležitost. Několik kusů roušek se patrně stane „povinnou“ výbavou každé rodinné lékárničky. A není to na škodu – možná se tím podaří omezit každoroční respirační virózy. Také instituce by měli mít roušky ve skladech.
    • Látkové roušky. Z akutního nedostatku roušek (a spontánní šití roušek doma) na jedno použití by si měli vzít poučení instituce (nemocnice apod.) a měli my mít zásobu klasických látkových roušek, které jim může pravidelně vyvářet prádelna. Pro případ akutního nedostatku. Látkové roušky se v minulosti používali dlouhá desetiletí.
  • Ochranné nanomateriály. Minimálně každá větší nemocnice by si měla udělat představu, kde v jejím okolí se vyrábějí nanotextílie použitelné jako filtrační materiál proti virům.

Zásoby

S omezením fungování firem jde ruku v ruce i zmenšující se zásoba nějakých produktů. Potraviny to naštěstí zatím nejsou, ale není naškodu být připravený i na nějaká omezení.

  • Jídlo. Není potřeba si doma dělat zásoby na několik měsíců, ale určitě neuškodí mít doma zásoby (průběžně konzumované a doplňované), které vám umožní nemuset nakupovat třeba dva týdny. Problém nemusí být, že nějaká potravina vůbec není (ani ve skladech výrobce/dodavatele), ale že v nějakém záchvatu paniky bude vykoupena několik dní. Také nezapomínejme na to, že mít plné tři mražáky jídla je hrozně fajn jen po dobu, kdy funguje stabilně elektřina.

Průmysl

Omezení fungování obchodů a omezení provozů závodu kvůli zamezení šíření viru velmi zasáhl průmysl. Některé věci jdou ale změnit – minimálně v tom, když se budeme v budoucnu rozhodovat jakou cestou jako země se vydáme.

  • Méně montoven. Pandemie a karanténa ukázala, že by pro nás bylo mnohem lepší, kdyby jsme nebyli zemí montoven (velkých hal s množstvím lidí – a z velké části z ciziny), ale „menších“ firem, které pracují na sofistikovanějších produktech a technologiích.
  • Homeoffice. U každé práce je třeba se zamyslet jestli je možné aby se dala plnohodnotně provozovat formou homeofficu. Případně udělat drobné změny aby něco takového bylo možné. Díky tomu mohou podniky zaměstnávat lidi, které jsou jinak „omezeni“ v tom „chodit někam do práce“ – lidi, kteří se doma musejí starat o další osobu (děti, staré rodiče, …), tělesně postižení, … A i ty kancelářské prostory může mít firma menší.

Základní znalosti a dovednosti

Umět sám co nejvíce dovedností není nikdy na škodu a není třeba být hned MacGyver.

  • Vaření. Může to někomu připadat divné, ale velké množství lidí neumí vařit. Zvládnutí této dovednosti by mělo patřit základní vybavení člověka, který nechce být zaskočen karanténou apod. Nejde o to umět svíčkovou a pekingskou kachnu, ale být si schopen uvařit/zpracovat jídlo do formy, které bude chutná.
    • Chleba. Tradiční stravovací základ. K výrobě vám stačí mouka, voda, kvasnice (třeba sušené) a pak trouba. Je třeba si to jen párkrát vyzkoušet.

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Post comment